Obraz Zachea, jerišského celníka skrývajícího se ve větvích fíkovníku, aby mohl nepozorován sledovat Kristovo počínání a teprve se rozhodnout pro jeho následování, je pro Tomáše Halíka totožný s představou většiny současných lidí, kteří teprve hledají svou cestu v křesťanství, váhají a dychtí zároveň. Smysl své pastorační činnosti spatřuje právě v jejich oslovování.
Myšlenka „oslovit Zachea“ Tomáše Halíka zaměstnávala déle. Nakonec si pro její knižní konkretizaci vybral tradiční formu kázání. Vznikla tak pozoruhodná syntéza věčného obsahu Bible s výrazným aktualizujícím dobovým vkladem autorovy osobnosti.